Zrcadlo

Sestřenice

„Harry, Harry, vstávej ty ospalče!“ zatrylkoval James nadšeným hlasem a rázným pohybem odhrnul závěsy z oken. Harry rozespale zavrčel a přetáhl si přes hlavu polštář.
„Hmgmm...“
„Měl bys ale rychle vsát, milý synku, protože dnes večer přijde ta chvíle, kdy Lily před celou velkou síní s růží v zubech vyznám lásku!“ To Harryho přinutilo otevřít oči. Ples! Plán!
„Siriusi?!“
„Ten tu už dávno není. Šel s ostatníma chystat ten ples,“ zazpíval znovu James. Měl na sobě jen spodek od pyžama, vlasy měl rozcuchané a jeho obličej zářil jako sluníčko. Dvěma skoky zmizel v útrobách kufru, odkud vylovil značně zapavučinovaný hřeben a pozvedl ho do výše.
„Synu, sleduj. Tohle je historický okamžik. James Potter poprvé v životě použije hřeben!“ Slavnostně zarazil zuby do své kštice a ozvalo se lupnutí. Když ruku zase odtáhl, hřebenu chyběly tři zuby.
„Možná jsem to trochu uspěchal...“

Harry se na něj ušklíbl a začal na sebe házet oblečení. Přemýšlel, co má jeho idiotský kmotřenec v hlavě, že ho nechal tak dlouho spát? A navíc nechal Jamese bez dozoru...
„Jdeme na snídani?“ navrhl. James se snažil najít ve vlasech poslední zub z hřebenu, ale hned mu došla trpělivost.
„Jasně, však on vypadne,“ mrkl na Harryho a oblékl si hábit. Cestou do velké síně se ho snažil marně krotit, když na potkání všem vážně vysvětloval, že svatbu budou mít s Lily určitě velkou a že jsou všichni zvaní. Spolužáci však nevypadali, že by tomu věřili a našli se tací, co se ho s vážnou tváří ptali, jestli něco neměl.
Bez větších lapálií se jim konečně podařilo dorazit k nebelvírskému stolu. Harry se ostražitě rozhlédl a potom začal svému otci mazat housku, protože ten nebyl sám schopen jakékoliv akce.
„Víš, Harry, teď mě tak napadá, že vlastně nemůžeš být syn nikoho jiného, než mě a Lily.“ Harry vyvalil oči nad náhlou osvíceností svého otce.
„Neříkám tak ani tak,“ pokrčil rameny a podal mu housku. Očima zabloudil ke vchodu.

Kdyby v tu chvíli neseděl, asi by se složil na podlahu jako dětské lego. Byl si zcela určitě jistý, že dnes nic nepil a stejně tak si byl jistý, že včera večer šla do dívčí ložnice spát jen jedna Evansová (ach, ty blbé zvyky), vlastně maminka. Přímo proti němu se totiž ke stolu ladným krokem blížily dvě ryšavé dívky. Obě měly ve tváři tentýž tajemný výraz, oběma se rudé vlasy ladně vlnily kolem ramen a oběma pocukávaly koutky úst stejným smíchem.
„Co to sakra...“ zaklel někdo vedle něj. Harry poznal po hlase Siriuse.
„Tak to teda sakra vážně nevím...“ odpověděl Harry. Nemohl od těch dvou odtrhnout oči.
„Viděl to James?“ zeptal se Sirius a jeho hlas zněl trochu chraplavě.
„Merline, to tedy neviděl. A nebylo by od věci u toho zůstat!“ vyhrkl Harry polekaně. Cítil, co tohle zjevení udělalo s ním. Co by na to potom řekl jeho labilní otec? Raději nedomýšlet...

„Tati... ehh... totiž Jamesi, pod stolem je Lilyina fotka!“ vykřikl a přesně podle jeho předpokladu se Dvanácterák vrhl střemhlav z lavičky, aby ji ukořistil.
„Petrificus totalus,“ pronesl líně Sirius a James pod stolem ztuhl jako prkno.

Dvě Lily Evansové právě došly až k nim a s úsměvem se posadily naproti. Harryho oslnil záblesk poznání tak silně, že div neoslepl.
„Gi -“ chystal se nadšeně zvolat, ale dívka zareagovala rychleji. Popadla ze stolu kus chleba a narvala mu ho do pusy.
„Ahoj, my se ještě neznáme. Já jsem Lilyina sestřenice Ginny,“ usmála se.
„Oe? Ehenie? O ho oiáš?“ Námahou mu vhrkly slzy do očí, když se snažil ten velký kus spolknout. Lily se na něj usmála.
„Jo, tohle je moje sestřenice. Ginny, tohle je Sirius Black a Harry Potter.“

„Těší mě,“ prohlásil Harry nakvašeným hlasem, když se konečně zbavil toho chleba.
„Mě víc!“ vykřikl Sirius horlivě a popadl Ginnyinu ruku tak nadšeně, že ji málem vyškubl z ramene.
„Já jsem Sirius, ale můžeš mi klidně říkat Siri nebo Tichošlápku,“ roztáhl ústa v široký úsměv a Ginny se rozesmála.
„Kde máte vůbec Jamese?“ pozvedla Lily tázavě obočí a rozhlédla se, jako by čekala, že vyskočí zpoza rohu.
„Je... eh... indisponovaný,“ odpověděl Harry, který stále provrtával Ginny pohledem.
„Siriusi, myslím, že by ses měl podívat, jestli je v pořádku,“ otočil se na kmotra a prstem nenápadně ukázal pod stůl.
„Hmm... Jasně,“ zavrčel Sirius otráveně a škubnul hůlkou za zády. Jamesovo tělo zadem vyplulo z pod stolu a podle pokynů Tichošlápkovy hůlky si to namířilo ven ze síně. Obě dívky byly naštěstí tak zaměstnány rozhovorem s Harrym, že si ničeho nevšimly.
„Tak já jdu, než si to pako nahoře ublíží.“ Naposledy mrkl na Ginny (Harry mimoděk zavrčel) a vydal se za Jamesem.

„Lily, myslíš, že bych si mohla na chvíli promluvit s Harrym?“ Ginny k Lily tázavě zvedla oči a ta se trochu zamračila.
„Hmm. Jasně,“ pokrčila rameny a s loupáčkem v ruce vstala od stolu. Jakmile byla z doslechu, Harry se natáhl přes stůl a popadl Ginny za ruku.

„Co tady, u všem Merlinových spodků, děláš?“
„Co já tady dělám?“ Vytrhla ruku z jeho sevření a obě si zkřížila na prsou.
„Po tom, co jsi však víš... zabil Voldemorta jsi někam zmizel. Chtěla jsem jít za tebou, jenže v tvým pokoji nikdo nebyl. Tak jsem šla do naší ložnice. Když jsem si před zrcadlem čistila zuby, něco divného se začalo dít. Po chvíli jsem si uvědomila, že můj odraz vlastně není můj odraz. V tom zrcadle byla dívka, která mi byla trochu podobná, ale měla zelené oči a vypadala o něco starší. Tvářila se stejně zmateně jako já. A pak jsem... tak nějak prošla na druhou stranu. Dlouho jsme spolu mluvily. Došlo mi, že je to tvá matka. Řekla jsem jí, že chodím s jejím synem, kterému je sedmnáct. Dlouho mi nechtěla uvěřit, ale nakonec jsem ji přesvědčila.“

„Ty jsi jí řekla, že spolu chodíme?“ Harry vyvalil oči.
„Ne. Ona neví, že jsi její syn. nebo snad ano?“
„Ne, to naštěstí ne. Stačí, že to ví táta a Sirius...“ zamumlal nakvašeně a znovu sáhl po její ruce. Tentokrát se mu nevyškubla.
„Ginny, když už jsi tady, tak mi musíš pomoct.“
„Pomoct? A s čím?“ nechápavě pozvedla obočí.
„Dát moje rodiče dohromady.“
„Copak oni nejsou spolu?“
„Na a přijde ti to tak snad? Mezitím co jste tu mluvily byl můj otec spoutaný pod stolem, aby se na Lily nevrhl s nabídkou k sňatku!“
„Ale oni se mají vzít, Harry. Vždyť tě mají teď někdy počít!“ vyhrkla udiveně.
„No právě...“ zavyl.
„Pokud se to nestane dneska večer, tak se možná vůbec nenarodím...“

>>další