Zrcadlo

Velký plán?

Slibuju, že už brzy bude konec... Tuto kapitolu bych chtěla věnovat všem pracovníkům z Odboru záhad na Ministerstvu kouzel. Ať se vám líbí! „Uklidni se, Jamesi. Takhle za ní přece nemůžeš jít. Polekala by se tě!“

„To se nedá!“ Harry se snažil překřičet výskot svého otce a signalizoval Siriusovi, že by měli opustit pokoj.
„Necháme ho tady, snad se trochu uklidní,“ přikývl kmotr se smíchem.

Ve společenské místnosti bylo docela plno. Pár studentů ze čtvrtého ročníku hrálo řachavého Petra a skupina sedmaček se něčemu pohihňávala u krbu. Mezi nimi byla i Lily Evansová. Když se jejich pohledy setkaly, začervenala se a odvrátila hlavu. Uvelebili se na kožené pohovce.
„Dostal jsem pár nápadů, jak by se Evansová mohla zamilovat do Dvanácteráka,“ svěřil se Harrymu Sirius tlumeným hlasem.
„Takže za prvé... James vyhraje ve famfrpále, vyzvedne ji z tribuny a obletí s ní hřiště...“
„Ne,“ zarazil ho Harry se smíchem. „Přece víš, že famfrpál nesnáší...“ Sirius se zatvářil zklamaně, ale za chvíli se jeho tvář rozjasnila. Vylovil z kapsy útržek pergamenu a pokračoval.
„Sundá její malé koťátko z vrby mlátičky v poslední chvilce, zrovna když jí bude jedna větev drtit...“
„Ona ale nemá kočku,“ zavrtěl Harry hlavou.
„Tak jí nějakou koupí a potom ji zachrání,“ rozhodil Sirius rukama.
„Nebo... jí přede všemi vyzná lásku na plese...“ rozhodl se znovu.
„Hloupost,“ zamítnul to jeho kmotřenec, ale najednou se zarazil.
„Počkej, on má být nějaký ples?“
„No jasně... Teda, ještě o tom nikdo neví, vymyslel jsem to včera...“
„Takže nemá být.“ přikývl Harry zklamaně.
„Ne, ale můžu to zařídit. Stačí špetka mého šarmu, jeden rozhovor s profesorkou McGonagallovou a...“
„Počkej... A co s ní chceš jako dělat?“ Harry se zatvářil znechuceně.
„No... Řeknu jí, že uspořádáme ples na počest Brumbálových kulatin.“
„Brumbál má kulatiny?“
„Nevím.“
„A má vůbec narozeniny?“
„To taky nevím. Ale někdy je slavit musí, nemyslíš? A proč ne třeba teď? Tuhle sobotu?“ Harry se rozesmál.
„Ne, vážně. A na tom plese James vystoupí na pódium s kyticí růží a prstýnkem a...“
„Mám lepší nápad!“ zarazil ho Harry.
„Musíme to promyslet. Vytvořit dokonalý plán, který nám zaručí úspěch.“
„A co je špatné na tom mém?“ zamračil se Sirius.
„No, vlastně hlavně to, že neexistuje,“ vyplázl na něj Harry jazyk.


„Rozdělíme si práci. Ty teď půjdeš přesvědčovat McGonagallku a já zatím vymyslím ten plán a připravím vše, co bude třeba.“
„Rozkaz, kapitáne!“ Sirius zasalutoval a odkráčel k otvoru v podobizně.

„Tak to bychom měli...“ Harry si spokojeně mnul ruce. Chtěl se vrátit do ložnice, ale zjistil, že dveře nejdou otevřít.
„Alohomora!“ křikl, ale s panty to ani nehlo.
„Do kelu, to ty dveře zamrzly, nebo co?“ zaúpěl a vší silou tahal za kliku. V příštím okamžiku zámek prudce povolil a na ubohého Harryho se svalila hrouda čehosi tvrdého a zatraceně těžkého.
„Tati!“ Vykřikl a snažil se dostat zpod nehybného břemene, které mu bránilo v dýchání.
„Ježiši, co tu vy dva děláte!“ vykřikl za ním Siriusův hlas, stěží slyšitelný v salvách smíchu.
„Co asi tak myslíš?“ procedil Harry mezi zuby. Můžeš ho ze mě prosím tě dostat?“ Sirius, který se stále ještě chechtal, popadl spícího kamaráda za nohy a odtáhl ho z Harryho.
„Díky, Merline!“ oddechl si ulehčeně.
„Nemáš za co!“ ušklíbl se Sirius a Harry po něm hodil otráveným pohledem.
„Co že už seš zpátky? To tě vyhodila?“ Zajímal se.
„Nikoliv, drahý kmotřenče. Zapůsobil jsem na ni. Měla v očích slzy dojetí, když mi říkala, jaký jsem ušlechtilý chlapec, který chce řediteli udělat radost. Taky říkala, že na zítřejší ples bude vše zařízeno.“
„Merlin zaplať,“ přikývl Harry uznale. „A už zítra!“
„A co tady s tím?“ kývl Sirius hlavou ke spícímu Jamesovi.
„Dáme ho do postele,“ pokrčil Harry rameny. Sirius mávnul hůlkou a Jamesovo tělo se zvedlo do vzduchu. Ze spánku se trochu zavrtěl a zamlaskal, jako by pořádal sirupový košíček.
„Liy-y-y!“ zamumlal hlasitě a oční víčka se mu zachvěla. Opatrně jej upustili do postele a sami se převlékli do pyžama. Měli ještě několik málo minut na to, aby vymysleli plán na zítřejší večer. Měl v něm figurovat Felix Felicis, nápoj lásky, zpěvačka ze Sudiček a velká zásoba bomb hnojůvek. Naneštěstí se do ložnice brzy nahrnuli Remus s Petrem, kterým by se jen složitě všechno vysvětlovalo, takže byli nuceni plánování zanechat.

„Tak dobrou noc!“ popřál všem Harry a snažil se svého otce odtlačit na jeho polovinu postele. Nikdy by ho bývalo nenapadlo, že za ten týden nebyl nikdo schopný, mu sem přidat vlastní lůžko.
„I tobě!“ odpověděl Sirius unaveným hlasem a téměř okamžitě začal chrápat. Harry ještě dlouho nemohl usnout. Se zaujetím sledovat blyštící se plochu zrcadla na zdi. Přemýšlel, kdy se bude moct zase vrátit domů. Vypadalo to, jako by se za tou křehkou clonou pohybovaly stíny. Jako ve slídivém kukátku. Harry ale věděl, že tentokrát, je to jen obyčejné zrcadlo. Zrcadlo, přes které jen tak někdo neprojde do minulosti či budoucnosti. Otočil se na druhý bok. Vlasy ho lechtaly na krku. Pohybovaly se, protože James tak mocně oddychoval. Harry v duchu zaklel. Chtěl spát. Zítra ho měl čekat velký den.

Když se mu konečně podařilo usnout, ani nevěděl, že v pokoji jeho matky se té noci stalo něco podivného. A mělo to co dočinění se zrcadlem, které viselo v dívčí ložnici...

>>další