Zrcadlo

Dialogy

Plán to byl jednoduchý, avšak s velikou nadějí na úspěch.
Když dalšího dne ráno seděli ve velké síni u snídaně, Harry na kmotra významně pohlédl.
Sirius na něj mrkl v odpověď.
„Přestaň s tím už!“ vyhrkl najednou na Jamese, který seděl vedle něj.
„Co dělám?“ podivil se Dvanácterák a nechápavě na něj zazíral.
„No prostě s tím přestaň, no,“ zopakoval Sirius.
Harry mimoděk obrátil oči v sloup.
„A s čím mám jako přestat?“ pokračoval James zamračeně.
„No se vším, Jamesi,“ odpověděl Sirius. Harry znovu obrátil oči v sloup a důrazně kmotra pod stolem kopl do holeně.
„Auu...no, chtěl jsem říct, že už bys měl nechat toho cuchání vlasů...a taky bys měl přestat s těmi útoky na zmijozelský.“
James se zasmál.
„A to mi říkáš ty? Ty, který jsi mě k tomu naváděl? Vždyť jsi mi málem podával gel, když jsem si minule cuchal vlasy.“
„No právě,“ zamračil se Sirius.
„Já už toho nechal. Rozhodl jsem se, že už jsem z toho vyrostl. Navíc, Evansová tyhle věci nesnáší...“
„Počkej,“ zpozorněl James, popadl do ruky vidličku, na které ještě visel kousek slaniny a namířil mu ji na krk.
„Co ty máš co dělat dojem na MOJI Evansovou?“ pozvedl obočí.
„Ne já, ale ty, ty trole!“
„Tak já jsem podle tebe trol?“
„Jo...a smradlavej!“
„Vážně? A to říká ten, co si stříhá nehty v posteli a potom je jen smete pod polštář? myslíš, že ti snad za ně dá nehtová víla mozek?“
„Tak hele, ty famfrpálovej hrdino, vsadím se, že máš teď u sebe zlatonku, abys ji mohl kdykoliv vytáhnout z kapsy a předvádět se!“
„To je sprostá lež!“
„Cha! Tak to dokaž!“
„Nebudu se tu před tebou ztrapňovat, ty....ty Blacku!“
„Odvolej to!“
„Neodvolám!“
„Tak vyndej tu zlatonku, nebo použiju přivolávací kouzlo!“
„...I kdybych ji měl....co by ti bylo po tom?!“

Harry se nadechl.
Harry vydechl.
Zvedl se od stolu a pomalu opustil velkou síň. Začínal mít pocit, že to, co zdědil po svém otci byl opravdu jen vzhled. Odebral se nahoru do věže a přemýšlel, jak si s takovými idioty může zaručit budoucnost...

„Jéje...ahoj Harry, ty už jsi po snídani?“ S Lily Evansovou se srazil před portrétem buclaté dámy.
„Jo...nebylo to...zrovna poživatelné,“ pokrčil rameny.
„Aha, tak to abych tam nechodila, že?“ usmála se.
„A máš hlad?“ oplatil jí úsměv a zahleděl se do očí, které byly tolik stejné jako ty jeho.
„No mám, jenže...“
„Tak pojď se mnou...znám místo, kde tě můžeme nakrmit.“

Když prstem pošimral žlutou hrušku na obraze a ta se začala hihňat, otevřely se dveře do kuchyně.
„No páni!“ vydechla Lily obdivně.
„Jak o tom vlastně víš?“ zeptala se, když se posadili ke kulatému stolku a domácí skřítkové jim začali donášet hromady jídla.
„No přece od Freda a ...teda vlastně od Jamese...říkáme mu Frede,“ v duchu si zanadával.
Lily se znovu usmála a ukousla si sýrové topinky.
„Kdybyste si nebyli tak podobní...ani bych nevěřila, že jste příbuzní,“ zapřemýšlela.
„Jsi úplně jiný než on. Jeho zajímá jen ten hloupý famfrpál. A ten jeho kamarádíček je úplně stejný...“
„Já znám Jamese už dlouho... a myslím, že je to skvělý kluk. Sice se občas chová trochu dětinsky, ale tebe má upřímně rád, Lily. Vážně.“
„Nepochybuji,“ usmála se šelmovsky, „že tě s tím za mnou poslal. On vlastně není zas tak hrozný... ale já znám někoho lepšího.“
„Snape!“ vyhrkl Harry.
„Co?“ zamračila se, ale pak se zasmála.
„Sev je jen můj kamarád. Známe se už od dětství. Myslela jsem někoho jiného. Někoho, kdo se umí chovat slušně, někoho, kdo umí být k dívce pozorný...někoho, kdo právě sedí naproti mně...“ A bylo to venku. Její slova Harryho opravdu zasáhla. Najednou nevěděl, kam s očima. Potlačil touhu bláznivě se rozesmát a úkosem pohlédl na svou matku.
„Věř mi, já nejsem tvůj typ,“ dostal ze sebe nakonec.
„Jsi gay?“
„Merline! To vážně ne!“ zasmál se.
„Tak co tedy... Nelíbím se ti?“
„Jsi opravdu krásná holka, jenže by nám to spolu neklapalo. Navíc, já už někoho mám,“ řekl, když si vzpomněl na Ginny.
„Tak budeme dělat, že jsem nikdy nic neřekla, dobře?“ začervenala se a vstala ze židle. Okamžitě přicupital jeden ze skřítků.
„Slečna už odchází?“ vykulil na ni své velké oči.
„Už musíme jít,“ odpověděl Harry za ni a otevřel dveře kuchyně.

„Jako by se nic nestalo,“ mávl rukou, když stáli na chodbě.
„Kamarádi?“ podávala mu ruku.
„Jasně,“ zakřenil se a nadšeně ji stiskl.

„Drahý Harry Pottere,“ James se nad ním zlověstně tyčil, když seděl na jeho posteli.
„Mohl bys mi laskavě sdělit, kam jsi ráno zmizel?“
„Byl jsem v kuchyni,“ odpověděl Harry po pravdě.
„Sám?“ jeho otec pozvedl obočí.
„Ne. Byl jsem tam s Pomfreyovou, probírali jsme můj zdravotní stav.“
„Vtipné,“ poznamenal James.
„Nebyl jsi tam náhodou s jistou Lily Evansovou?“
„A co kdyby?“
„Tak hele, já jsem tvůj otec a budeš mě poslouchat. Jestli se k ní přiblížíš byť jen na krok, použiju na tebe bolákové zaklínadlo, syn nesyn!“
„Fajn... Eh...a proč máš ty ruce svázané za zády?“ podivil se Harry, když si všiml silných provazů na jeho zápěstích.
„To je, milý kmotřenče, odvykací kůra. Když má ty ruce svázané, nemůže si cuchat vlasy, házet si se zlatonkou, ani použít hůlku.“ odpověděl mu Sirius, který právě vešel do ložnice.
„Aha, takže vy jste se usmířili,“ poznamenal Harry spokojeně.
„Starej kotel, usmířili! Použil na mě poutací kletbu, ten odporný mrňavý skřetí...výkal,“ zvolal James naštvaně.
„Ale musíš uznat, že to funguje!“ zasmál se Harry pobaveně.
„Nezapomeň na to s tou Evansovou,“ připomněl mu jeho otec výhružně.
„Ona by mě stejně nechtěla,“ mávl Harry rukou. V hlavě se mu začal rodit nápad.
„Proč? Vždyť seš docela fešák?“ podivil se James. Sirius na něj tázavě pohlédl.
„No, myslím, že jsme si hodně podobní a já jsem přeci fešák...“
„No...a ona právě miluje tebe,“ poznamenal Harry jakoby nic.
„Vždyť ti říkám, že-“ James se zarazil.
„Počkej! Cos říkal? Zopakuj to, prosím.“
„Říkal jsem, že ona miluje tebe!“
„A to ti řekla?“ podezřívavě si ho přeměřil.
„Jsme kamarádi,“ pokrčil Harry rameny.

Harry tušil, že nastane bouřlivá reakce, ale jeho otec jej stejně překvapil.
„Jo! Jo! Ano!“ James začal radostně vyskakovat do vzduchu tak vysoko, že kdyby byly v Bradavicích nižší stropy, určitě by prorazil skrz. jediné štěstí bylo, že měl ruce stále svázané za zády.
„Rozvaž mě, rozvaž mě! Musím za ní!“ >>další