Transdimenzionální

Pro Bran, jelikož Muf, Liš a Kawaii patří do naší party.
Toho dne Lister nervózně rázoval po palubě Kosmiku a praskal klouby. Vypadalo to, že má něco na srdci, ale Kryton byl rozhodnut se ho na nic nevyptávat. Po odletu Rimmera se choval den ode dne podivněji. Teď se však zdálo, že se konečně odhodlal promluvit si o tom.
„Krytone?“
„Ano pane?“
„Ty...toho víš o lidech hodně, že?“
„Software na péči o jiné formy života ani nemám, pane.“
„No, já jen, že... Víš, trochu jsem přemýšlel a-“
„Pane Listere, vy jste už zase přespával stázi. Víte přece, že vám to poškozuje mozek?!“
„Ne, Krytone, poslouchej mě chvilku. Chci najít Rimmera. Vážně. Myslíš, že to půjde?“
„Ano, pane, ale... Počkejte! Co jste to řekl?!“

Android se pozorně zadíval do Listerových očí, jestli nespatří známky vtipu, které jeho senzory nezaznamenaly. Jejich absence byla výmluvná.
„Slyšels.“
„Přehrát záznam,“ zavelel Kryton svému počítači.
„Ach ano, řekl jste to – ale pane Listere, nejste nemocný?“
„Krytone, teď vážně. Myslíš, že bychom ho mohli nějak transdimenzionálně vystopovat?“
„Abych se přiznal, pane, přemýšlet o tom by mě nenapadlo ani v nejdivočejších snech...“
„Krytone!“
„Snad ano, tedy asi ano, pokud se nám podaří najít ty správné dimenzionální souřadnice!
Pane Listere, tak co je to s vámi?“

Lister trochu sklesle pokrčil rameny a podrbal se ve vlasech.
„Hmm. Ty bys to asi nazval umělým vzruchem, Kryťáčku...“
-.-.-.-
V kajutě bylo jen tolik světla, kolik dokázaly vydat miniaturní zářivé tečky planetek a hvězd za kulatým okénkem. Dvoupatrová postel byla ponořená v polostínu. Leželi v ní oba dva její vlastníci.

Přesto byla dolní palanda prázdná.

„Takže umělý vzruch?“ Rimmer zvedl jedno obočí. Jeho společník se zakřenil v odpověď a stiskl mu po dekou ruku.
„Tohle říkáš pokaždý. A stejně vždycky chceš, abych ti to vyprávěl znova a znova.“
„To proto, že tomu pořád nemůžu uvěřit. Vážně tu jsme? Já a ty? My dva? Jedna deka, ze které nám čouhají nohy? A kolem nás miliardy hvězd, planetek a neobjevených koutů věčnosti...“
Lister se uchechtl.
„Jo, tohle je sakra vesmír, Rimmere!“
Jeho úsměv se roztáhl do ještě větší šířky, když na uchu ucítil jeho horký dech.
„A tohle je taky umělý vzruch, Listy?"