To co mě děsí

Bílá krysa na mě
zírá,
očima koulí značně
neotřele.
Z proužků na polštáři
něco mě svírá,
když večer padám
do postele.

Bílá krysa oči na mě
poulí,
drápky našlapuje zticha,
uběhl další rok,
na duši mám bouli,
ještě stále jsem ta lichá.

Bílá krysa,
co oči jako démon má
a dominantní ego,
dívá se rudýma očima va směje se,
když k nohám se jí skládám
jako lego.

Bílá krysa,
za ní další,
je jich čím dál víc...
(jenže nikdy neodejdou,
já to vím
a to vzduch mi bere z plic)