Tak nějak usínáme

Tak nějak usínáme
v poslední době.

Pláčeme. Pláčeš. Pláču.

Na polštáři už se zas
usadila sůl z tvých očí
tak všechno to, co ještě máme
nahrňme si k sobě
(do skříně)
ať nemusíme holdovat
kráse vlastní solné jeskyně.

Tak nějak usínáme,
když kličkujeme mezi šťastlivci.

Tápeme. Tápeš. Tápu.

A oni se nám vysmívají,
protože tak moc klopýtáme.
Kam zmizely cesty, co jsou nám známé?
Snad skučí někde na skřipci?
(jsou to sobečtí idioti)
ti silní svou bolest neskrývájí.
(hlupáci jsou ti, kdo ji krotí)