Stmívání

V hrnku čaje plave čas
a lhostejnost táhne se
jako lžička medu.
A tomuhle všemu
chtěls mě nechat na pospas?
Nejsem taková
jaká bych být měla.
Motýl se dotknul
tvého těla
a já...
zrudla jako kostky
na piknikové dece.
A přece...
možná je tu naděje -
motýl se dívá povzbudivě,
jenže se stále nic neděje.

Padá soumrak.
(stmívání)
Chci se dotknout tvojí kůže.
To se snad může.
A snad jinde než ve spaní...
(Edward zaklonil hlavu a tiše se rozesmál.)