Slepá cestovatelka

V zajetí monotónních kolejí
broukala si českou hymnu
do rytmu vlakového bicí.
Slunce se zase vykoupalo
v rozpáleném oleji
a malátné paprsky
jí ozářily pravou líci
přes okenní tabuli.
S úsměvem míjela stanice
a odmítala pomoc lidí
(statečný holky nikdy nebulí
a když, tak se za to stydí)
a vymlouvají se,
že o tři kilometry zpět
někdo zrovna krájel cibuli.
Pak slepým se stává celý svět
a už je jedno, jestli zrovna
přejela jsi hranice
v rychlíku číslo 305.