Kamarád měsíc

Na nebi se rozsvěcely hvězdy. Hluboko pod nimi stál dům. S malou zahrádkou a špičatou červenou střechou. Obyvatelé tohoto domu spali. Až na jednoho. Malý chlapec. Seděl na okenním parapetu, obličej měl přitisknutý k tabulce a vykulenýma očima pozoroval oblohu.

Nad tmavým lesem zrovna vyšel měsíc. Měl tak rád tu žlutou kuličku. Měl chuť natáhnout ruku a utrhnout ji z nebe jako zralé ovoce. Pomrkával na něj veselýma očima a on se na něj usmíval z výšky svých šesti let...

Rychle se otočil. Měl pocit, jako by za dveřmi pokoje uslyšel tiché kroky. Není to babička?

Babička neměla ráda, když pozoroval měsíc. A když se jí vyptával, řekla, že se jí stýská po jeho mamince. A po tatínkovi.

Ale on se vždycky těšil, až se stane z měsíce opravdovská koule. Měl pocit, že si s ním může povídat. Že je to jeho kamarád. A dokud nebyl celý, nebyla s ním rozumná řeč. Tolikrát na něj volal, když ho byla půlka, ale ten zavšivený žluťas dělal, že jej neslyší. Zaraženě ho hledal mezi hvězdami, když zmizel z oblohy. Ale potom se začal znovu objevovat. Kousek po kousku... Čím byl větší, tím méně osamělejší si chlapec připadal. A když byla noc obzvláště jasná...jeho svit ho hladil po tváři. A když potom zavřel oči, cítil, jak se na něj maminka usmívá a tatínek ho hladí po vlasech.
***
Pták, sedící na stromě v zahradě Tonksova domu zazpíval. Bylo ráno. Andromeda se zvedla z postele a s napůl zalepenýma očima vešla do dětského pokoje. Pousmála se, když chlapce nespatřila v posteli ale tvrdě spícího na okenním parapetu. Tušila to. Vždyť včera byl úplněk...

„Dobré ráno, Teddy," zašeptala a pohladila jej po zlatých vlasech.

Děkuju Lelli za inspiraci u její povídky Vraťte se...a další inspirací mi byla písnička Blackbird od Beatles.