Hloubání mysli

Dlaní od lepkavýho potu
setřu přehořký slzy
s příchutí tohoto nakyslýho jara
a vějířem z Japonska
od slečny Čchan
odvěju ten přehořkej smutek...
...
Na vlnách řeky Seiny
pohupujou se
polomrtvý kachny
a loutka Darumy
už zase leží na znak
(špatné znamení)
...
Gumovou špičkou
boty svý
odkopu ty přehořký předsudky
a podrážkou od bláta
přetřu
jim ty kyselý ksichty
...
Budu si dávat
zrnka rýže
po lžičkách...
ale nenajím se nikdy.
No co.
Ještě jsou tu ty kachny...