Expanze ega

Ukradnu ti z kapsy pár šťastných včerejšků
a zítřky hodím za hlavu
(do davu - porvěte se).
A jen zmatený obtisk tvých vlahých rtů
zůstane na zgalvanizovaném povrchu současnosti.

Pichlavé vzdory?
Jsem sedmdesátá pátá oběť panenky woodoo.

Duha nasála barvy z deštníků Benátčanů
a kapky italského deště
(jenže rozhodly mít ze mě starou pannu)
mě objaly svými kousky duhy (mokrými ještě).

Smysly světa zafačované gázou klišoidní víry?
Ne, nesmím tu zůstat.
Tady se miluje a já nemám dost síly
být pacifistka v první linii,
prošlápnutá bota,
hloupá a zelená nicota
bez života
(já nechci čekat až mě zabijí).

Jsem neidentifikovatelná
jako kůra buků
v šedém oparu.
Tenisový míček, co dopadl na antuku
příliš pozdě,
příliš postaru
a zase sám.

Slabá,
hloupá,
blbá.
Pravda, co tváří se, že ji dávno znám.