Drabble o zrcadle

Vánoční dárek pro Eillen. "Je to jako bych se díval do zrcadla."

Mrzelo ji, když špatně určila, který z nás je který. Je to přeci naše matka...

"Ale mami, já jsem George," ohradilo se jedno z dvojčat dotčeně.
"To oni tě jen tak popichují," mrkl na ni Artur a pohladil ji po zádech.

Už zase sněží, Frede. Další rok je za námi... Cítíš, jak léta míjejí?

"Měla jsem o vás starost. Při Merlinovi, vždyť jste utekli ze školy! Podnikat na vlastní pěst... Ty vaše kratochvilné kouzelnické kejkle!"

Už nikdy jsme neměli být chudí, brácho. Žili jsme si jako králové...

"Necítil bolest, Georgi. Je mi to líto. Zůstal jsi sám a já ti neumím nahradit chybějící půlku. Promiň."

Ve vzduchu se ještě dlouho vznášel tvůj zvonivý smích.

"Nejlepší obrana proti zlu," zamumlal jsem ještě a naposledy pohlédl na písmena, vytesaná na náhrobním kameni.
Potom jsem opustil hřbitov.

Tržby šly tento měsíc dobře, Frede...