Dívka z lesa

1/2

Nad D.C. se rozprostřel závoj noci. Nebyla tam velká tma, díky obrovskému množství blikajících tabulí a světélkujících reklam. Přesto se lidé začínali unaveně ploužit z práce a těšili se na horkou sprchu, která na ně čekala po příchodu domů. Jedním z takových lidí byla i soudní antropoložka, Temperance Brennanová. Zrovna dokončila poslední papírování kvůli minulému případu a unaveně si protřela oči. Byla ráda, že se už týden neobjevil nový případ. Svoji práci sice milovala, ale zrovna teď potřebovala trochu víc času na dokončení svého nového románu. Zvedla se od stolu a kráčela k východu Jeffersonova institutu, když spatřila ve dveřích svého pracovního partnera, agenta Seeleyho Bootha. Na tu dálku nemohla identifikovat, jak se tváří, ale když došla až k němu, viděla, že se usmívá.
„Kůstko, máme případ.“ Ať už si Temperance v duchu nalhávala cokoliv, to vzrušení z každého nového případu milovala. Zpozorněla a zkoumavě pohlédla do Boothovy tváře.
„O co jde?“
„Cullen myslí, že by nám to měl raději povědět osobně,“ pokrčil agent rameny.

O pár minut později už oba seděli v kanceláři náměstka ředitele FBI.
„Dobrý večer,“ pozdravili autoritativně vyhlížejícího muže a posadili se naproti němu.
„Mám pro vás případ,“ oznámil jim s kamennou tváří a postrčil Boothovi po stole list papíru.
„O co jde?“ zajímala se Temperance a zvědavě po něm pokukovala, což jí agent FBI znemožňoval svými úhybnými manévry.
„Jde o kostru, doktorko. Ty jsou myslím vaší doménou,“ vzhlédl k ní Cullen.
„Ale jistě. Jen mi povězte, kde se oběť nachází a můžeme začít s vyšetřováním.“
„To bude asi trochu složitější, Kůstko,“ ozval se Booth, který zrovna dočetl zprávu od náměstka.
„Co tím myslíš?“
„Není to na území USA. Vlastně to ani není na stejném kontinentu,“ uchechtl se a podal jí list papíru. Temperance se do ní ponořila a za chvíli vzhlédla se zmateným výrazem.
„A proč zrovna tam?“

×××

Slunce se pomalu vyhouplo nad ostravské paneláky. Mnohým zaměstnancům policie právě skončila noční služba. Unaveně se protahovali po krušné noci a s kruhy pod očima postupně odcházeli domů, s jediným cílem. Dospat ten deficit. Směny se střídaly a do kanceláří severomoravské policie přicházeli čerství pracovníci.
Vrchní komisař Kamil Jedlička tu však zůstal. Vstal od svého stolu a zatáhl žaluzie, aby ho ranní světlo nerozptylovalo. Potom se znovu usadil do nepohodlného křesla a zamračeně pohlédl na hodinky.
Byla to opravdu krušná noc. A nebude to lepší, pomyslel si sklesle. Včera v pozdních hodinách někdo zavolal na tísňovou linku. Nepředstavil se. Jen tiše oznámil, že v lese městské části Ostrava-Dubí našel kostru. Potom rychle zavěsil. Dispečerka tam poslala hlídku a oznámení se potvrdilo. Okamžitě byla zalarmovaná celá severomoravská kriminálka. Kamil byl jejím vrchním komisařem. To jemu patřil ten případ. Jemu.
Bohužel se o něm doslechl i ministr vnitra. A bohužel se o tom doslechlo i USA. Jak, to mu bylo záhadou. No, každopádně mu uprostřed noční směny zavolal z Prahy sám ministr Langer. Že prý úžasná nabídka... Jen tak vesele mu oznámil, že ten „jeho“ případ přijedou vyřešit specialisté z Ameriky. Ne, že by řekl „pomohou vám jej vyřešit“. On prostě řekl „Přijedou ho vyřešit.“ Proto byl Kamil tak skleslý. Už si myslel, že po té spoustě nudných měsíců ve funkci se konečně objevil pořádný, ale opravdu velký případ. A oni se specialisté v USA rozhodnou, že jim ho vyřeší. Rozkaz zněl, poskytnout návštěvě veškeré informace, vybavení a podobně. Kamil znovu zamžoural na hodinky a vzdychl. Každou chvíli by měli přijet...

×××

„Tohle je přímo ráj, lidi,“ zavýskl nadšeně doktor Hodgins, když se prodírali hustým porostem ostravského lesa.
„Jdeme teprve pět minut a už jsem viděl nejméně deset exemplářů úžasně zajímavých brouků a hub.“ Poškrábal se na bradě a ve vousech nahmatal chuchvalec pavučiny.
„Nádhera,“ zasvítily mu oči. Hodgins šel jako první. V závěsu za ním doktorka Brennanová, agent Booth a skupinu uzavírala umělkyně, Angela Montenegrová.
„Česká republika... Já to nechápu. Proč jsme museli jet zrovna sem? Proč ne třeba Francie, Itálie, Dánsko...“ tiše zaklela a snažila se z vykotlaného pařezu vytáhnout zaseknutý podpatek své černé lodičky.
„Je to tady samý zavšivený les, hrbolaté silnice... Ještě teď mě bolí zadek. A všechno je tak... tak...“
„Bývalým státům Sovětského Svazu chvíli trvá, než si najdou své místo mezi moderními národy, Angelo,“ upozornila ji ze předu Temperance.
„Musí se nejprve vymanit z vyjetých kolejí. Na některých místech je tu opravdu nádherná příroda, významné kulturní a historické památky...“
„Jo a taky hokej,“ přidal se Booth, „spousta jejich hokejistů hraje i u nás. Jágr, Výborný...“
„O čem to mluvíš?“ otočila se na něj Temperance z pozvednutým obočím.
„Kůstko, viděla jsi vůbec někdy hokej?“
„To je taková ta hra, jejíž aktéři zoufale touží po tom, aby mohli svými holemi mlátit do soupeře?“
„Ech,“ Booth se poškrábal na hlavě, „to k tomu jistě patří, ale hokej není jen o rvačkách, Kůstko.“
„Z antropologického hlediska se domní-“
„Počkej,“ zarazil ji agent FBI, „slyším nějaké hlasy. Už jsme asi u cíle.“

×××

Vrchní komisař Kamil jedlička nervózně postával u kostry. Měl podivný pocit, jak tu tak stál. Jen on a ostatky s lebkou, která se na něj zlověstně šklebila. Jako by se mu vysmívala. Vlastně si nebyl jistý, co tu ještě dělal. Sám sobě namlouval, že musí americkým pracovníkům nastínit situaci a uvést je do případu. Ale někde uvnitř věděl, že se ho nechce vzdát. Pořád to byl přece hlavně jeho případ.
Zaposlouchal se. Kromě ustavičného šumění listů totiž zaslechl konečně lidské hlasy. Hodil poslední šklebivý pohled na lebku a zadíval se mezi stromy. Hlasy byly čím dál hlasitější. Když už byly hodně srozumitelné, Kamil rozpoznal, že slyší angličtinu.
Takže to jsou oni, pomyslel si zkroušeně a už jen čekal. Za chvíli se z lesa vynořily čtyři postavy. Dvě ženy a dva muži.
„Dobrý den,“ pozdravil nervózně svou nedokonalou angličtinou a nejistě přešlápl na místě. Nechtěl, aby si o něm mysleli, že je jen nějaký mladý asistent, tak ještě dodal.
„Jsem Vrchní komisař Kamil Jedlička. Jménem severomoravské kriminálky vás vítám u nás ve vlasti a zejména v naší Ostravě.“ Nejbližší žena se na něj usmála. Vypadala docela mladě. Měřila si ho zvědavým pohledem, ale Kamil si všiml, že ji oči stále sklouzávají ke kostře, ležící na zemi.
„Jsem soudní antropoložka Temperance Brennanová, tohle je speciální agent FBI Seeley Booth, tady je doktor Jack Hodgins a kreativní část našeho týmu, Angela Montenegrová,“ vysvětlila mu pomalu a stiskla mu nabízenou ruku.
„Jsem velice rád, že vás poznávám,“ zamumlal Kamil a kradmo si prohlížel ramenatého agenta Bootha, který se začal tvářit znuděně.
„Tak co tu pro nás máte?“ zeptal se s úsměvem doktor Hodgins a společně s Brennanovou se sklonil ke kostře.
„Žena,“ doktorka začala ohledávat ostatky. Z kapsy vylovila gumové rukavice, které si natáhla na ruce.
„Zhruba patnáct až dvacet let. Leží tu asi tak měsíc.“
„Příčina smrti?“ zeptal se Booth.
„Jazylka je zlomená a na kosti je patrná opravdu mizivá stopa po strangulační rýze.“
„Uškrcená,“ přikývla Angela a věnovala pohled lebce.
„Chrup má úplně v pořádku. Jedna plomba...šestka vpravo nahoře. Víc zjistím až si ji pořádně prohlédnu.“ Doktorka si sundala rukavice a vstala.
„Našli jste tu něco kromě toho těla? Měla u sebe nějaké doklady?“ zpovídal Booth Kamila.
„U sebe nic neměla. Válí se tu ale spousta výstředních šperků. Tady kousek dál stojí provizorní přístřešek. Jako by tu ta dívka bydlela,“ vyjádřil Vrchní komisař svou domněnku a zadoufal, že bylo jeho angličtině rozumět.
„Podíváme se tam,“ přikývl Booth a společně nakoukli do nevelkého prostoru, který zajišťovalo několik silnějších kůlů postavených kolmo k zemi, zastřešených listnatými větvemi a mechem.
„Uvnitř jsme našli jen tohle,“ pokynul agentovi Kamil. Na zemi tam ležely čtyři hrnky, začouzený kotlík a červený šusťákový batoh.
„Je něco v tom batohu?“ zeptal se Booth.
„Nic,“ zakroutil Kamil hlavou. Sáhl k pasu, kde měl schovaný fotoaparát a vnitřek přístřešku důkladně vyfotografoval, než z něj společně vytáhli všechny věci.
„Čtyři hrnky?“ pohlédla na ně tázavě Angela, „že by pila ze čtyř hrnků?“
„Pravděpodobně tu byli čtyři. A mám takový pocit, že ji jeden z nich, nebo možná všichni klidně mohli připravit o život,“ přikývl Booth.
„Co to oblečení?“ otočil se na Brennanovou.
„Nic moc. Hodgins se na to pak podívá pořádně. Jsou tu rifle, nějaká mikina, tričko... Ale hlavně je tu spousta těch šperků, podívej.“
„Teda to je kříž,“ pískl Hodgins obdivně a zazíral na asi deseticentimetrový šperk ve tvaru kříže osázený šesti červenými kameny.
„Taky jsou tu měděné náušnice, stříbrný prsten, pásek a jakýsi kožený řemínek.“
„Podíváme se na to v laborce,“ přikývl Hodgins.
„Můžete zařídit, aby všechno i s těmi kostmi převezli na naše pracoviště?“ otočil se Booth na Kamila a ten jen tupě přikývl. No jistě že může... Teď si oni odejdou a já tu s tou mrtvou dívkou budu hodinu čekat, než přijede služba ze soudního... Paráda...

×××

„Teda musím uznat,“ podotkla Angela, když společně prozkoumali rozlehlou laboratoř, kterou jim dalo ministerstvo k dispozici, „že na tak malý stát mají vědecké podmínky velice dobré.“ Právě uváděla do provozu svůj 3D holografický program, kterému nikdo neřekl jinak než Angelátor a potichu si broukala. Hodgins seděl u stolu a mikroskopem zkoumal oblečení a šperky té dívky. Doktorka Brennanová se skláněla nad kostrou a prsty opatrně přejížděla po tom mikroskopickém vzorku, který zůstal na její kosti.
„Vypadá to na něco hodně tenkého. Rozhodně to bylo větší než struna, ale ne větší než obyčejný provázek. Ten, co jí to udělal musel mít velkou sílu.“
„Měli bychom se zaměřit na ty ostatní tři, co tam s ní pravděpodobně byli,“ promluvil Booth, který si v laboratoři začal připadat zbytečný.
„Jasně, odebereme vzorky DNA z těch hrnků,“ přikývla Temperance.
„Z toho krku toho zatím víc nezjistím. Angelo, můžeš si vzít tu lebku a sestavit podobu oběti,“ zavolala na tmavovlasou kolegyni, která si pro ni s úsměvem přišla.
„Na rukou a nohou má podobné rýhy. Taky pohmožděniny. vypadá to, že měla končetiny svázané k sobě, aby se nemohla bránit.“
„Myslíš tím, že ji svázali do kozelce?“ zeptal se Booth a lítostivě pohlédl na kostru.
„Pravděpodobně. Bránila se. Snažila se dostat ze svých pout a způsobila si tyhle pohmožděniny na zápěstních kůstkách.“

×××

„Nesahej na mě! Řekla jsem vám přece, že mě máte nechat na pokoji. Dojdu tam sama!“ křičela tmavovlasá dívka.
„Rouháš se. Rouháš. A za to tě teď potrestám, slyšíš?“ odpověděl jí hrubý hlas.
„Nech mě, to bolí!“ ječela a snažila se vymanit ze silných paží. „Pěkně tě svážu, ty kacířko,“ zavrčel ten hlas a položil ji na břicho. Dívčí výkřiky se nesly celým lesem, ale až do civilizace bohužel nedorazily...

×××

„Víte co je divné?“ ozval se od svého stolu Hodgins.
„Ten její kříž byl hrozně zašpiněný, tak jsem z něj seškrábal veškeré usazeniny, které se tam během nošení vytvořily. Trošku jsem ty částečky analyzoval. Nejvrchnější vrstva je ještě normální. Jsou tam zbytky půdy, které pochází z toho lesa. Jak s ní smýkali o zem, zašpinil se. Ale pod tím je vzorek zeminy úplně jiného rázu. To složení...ta půda se nachází jen na jediném místě na světě. A to v povodí řeky North Platte...ve Wyomingu.“
„Ale to přece nemusí nutně znamenat, že ta dívka není Češka,“ zakroutila Temperance hlavou.
„No to sice ne, ale to oblečení taky pochází z USA...a vsadil bych se, že kdyby u sebe měla doklady, potvrdilo by se nám to. Navíc to vysvětluje, že tady v okolí nikdo dívku nepostrádá a ani nikdo nepoznal její věci po tom, co se objevily v novinách.“
„Možná máš pravdu,“ připustila Temperance. V tu chvíli přišla Angela se skicou té dívky.
„Vypadá tak na sedmnáct,“ povzdychl si Booth, když se zahleděl do usmívající se tváře hnědovlásky.
„Pokud nebude v seznamu pohřešovaných, pošleme její DNA Zackovi. On se na to podívá,“ řekl.

×××

Vrchní komisař Kamil jedlička seděl ve své kanceláři u počítače. Na stole mu ležela skica oběti, kterou vytvořila slečna Montenegrová. Zmateně projížděl všechny fotky pohřešovaných dívek 15-20, které našel a bezradně krčil rameny.
„Co je vám, šéfe?“ otočil se na něj jeho asistent.
„Ale, Martine, pořád nemůžu uvěřit, že tu není. Je vůbec možné, aby někdo nepostrádal tak mladou osobu už měsíc?“ Asistent Martin ohrnul ret, na důkaz, že i jemu je to záhadou a vrátil se ke své práci. Kamil zhluboka vzdychl, popadl skicák a vydal se zpět do laboratoře.
„Tak co?“ otočil se na něj celý tým.
„Nic. V celé databázi není podobná dívka,“ zakroutil hlavou.
„Myslel jsem si to,“ zvolal vítězoslavně doktor Hodgins.
„Hodgins si myslí, že je Američanka,“ objasnila to Kamilovi Angela a vzala si od něj svůj obrázek.
„A co by dělala tady? A ještě tak podivně oblečená?“ zapochyboval.
„To musíme právě zjistit,“ zamnul si Booth ruce, „zavolám na FBI a zjistím její totožnost,“ řekl, z kapsy vylovil mobil a odběhl do vedlejší místnosti. Asi za necelou hodinu se vrátil s hustě popsaným papírem. Doktorka s Hodginsem mezitím přišli na to, že vražedným nástrojem byl pravděpodobně kožený řemínek, nalezený u ostatků.
„Takže naše oběť je opravdu Američanka. Susan Taylorová, sedmnáct let . Pochází z Wyomingu, v současnosti má trvalé bydliště v D.C.. Před půl rokem se společně se třemi přáteli vydala na cestu do Polska, kde se měl konat mezinárodní sraz Mormonů. To je sekta pocházející z Ameriky, ale má příznivce po celém světě. Podle všeho ten sraz začíná za dva týdny. Možná jsou ti tři ještě tady.“
„Tak to bylo působivě rychlé,“ přikývl Kamil uznale a usmál se na agenta.
„Nevíte, kde by se tady mohli nejlépe uklidit tři adolescenti z Ameriky?“ otočila se na něj Temperance.
„To vím,“ usmál se Kamil znovu.
„Zatím sejměte DNA z těch hrnků a porovnejte je se záznamy těch děcek,“ přikázala Hodginsovi Temperance.
„Výborně. Kůstko, vezmi si kabát, zajedeme tam,“ zavelel Booth.
„Fajn, můžu řídit?“ navrhla nevinně.
„Ne.“


Konec první části...
V další dásti uvidíte:
Kamil nechtěl nechávat takové věci na hostech, takže se přiblížil k chlapci a důrazně mu poklepal na rameno.
~
„Jak víte, že mluvím anglicky?" podivila se.
„Jsme od FBI, víme všechno," odpověděl Booth a strčil jí pod nos průkaz.
~
„Agente Boothe," chlapec se medově usmál a ruce složil zpět do klína, „věříte v osud?" Booth na něj zmateně pohlédl.
„Být vámi, sehnal bych si právníka."


>>Další