Brno

Z pod temných věží
tajemného Petrova
přichází čas přemýšlení.

V sousedních Sadech
rozkvétají lavičky
páry milenců
a v kazematech Špilberka
na mučící žebřině
kostma chřestí Babinskej.

Snad cinkání šalin,
co hladí mě po duši
a vodu kašny Parnas
dnes nikdo neruší,
a Lužánky snad neteskní
po šedočerné kráse
Blekfíldu.

Za oponou Bolkova divadla
boří se kulisy
a v Mendelově zahrádce
zas přibyla další fazole.

„Rožněte lampy!"
kdos zakřičel tmou
a lucerny Svoboďákem
rozzářily se.

A v tu chvíli Brno,
ač z jedné strany ponuré,
nejkrásnější bylo
ve své rudobílé nádheře.